Nechoď, dcero, na jezero!

Jolana si skočila do pokoje pro věci. Matka už byla v koupelně, zatímco otec teprve vstával; jeho pyžamo bylo neuvěřitelně zmačkané – jak si může někdo při spánku takhle zmačkat pyžamo?! – a táhl z něho alkohol. Otevřela okno. Z rozpačitého úsměvu, jímž ji pozoroval, Jolana pochopila, že i on se probudil s pocitem jakési neurčité viny.

„Vstáváme, vstáváme, lenosti se nepoddáváme,“ zahlaholila, aby mu naznačila, že ona, jeho dcera, mu naprosto nic nevyčítá.

Když byla malá, tímto optimistickým sloganem ji často budíval.

Otec přehnaně vesele zívl.

„Šup šup,“ pokračovala Jolana rozverně, „tvoje nová dvacetiletá kamarádka už je určitě vzhůru…“

Napadlo ji, zda to nepřehnala, ale otec se smál bezmála polichoceně.

„Co hlava?“ zeptala se.

„Nebolí,“ ujistil ji okamžitě otec, „jsem naprosto fit.“

Na důkaz svých slov se vcelku mrštně postavil.

„Tak to je fajn,“ řekla.

Natáhla se na špičky, políbila ho na spánek a on ji poplácal po zátylku. Potom zaklepala na dveře koupelny. Matka jí otevřela s nepřítomným výrazem v očích a s kartáčkem v ústech. Vypadala jako zestárlá holčička.

„Dobré ráno,“ zasmála se Jolana a políbila ji. „Půjdu matičko k jezeru, šatečky sobě vyperu. Jinými slovy tě chci informovat, že už jsem snídala a že odcházím na pláž.“

Otočila se tak, aby mluvila zároveň i k otci.

„Říkám to jen pro případ, že byste mne – čistě náhodou – u snídaně postrádali.“

Matce stékalo po bradě trochu pěny.

„Vnímáš mě?“ řekla Jolana.

„Vnímám,“ bránila se matka.

„Co jsem říkala?“

„Že už jsi snídala a že jdeš na pláž.“

Jolana by se vsadila, že jakkoli matka zvukovou podobu jejího sdělení zopakovala správně, jeho vlastní význam jí došel teprve nyní.

„Už na pláž?“ podivila se. „A nechceš počkat na nás?“

„Jdu s Maxem,“ vysvětlila jí Jolana.

Matčin výraz ji upřímně pobavil.

„S tím spisovatelem?“ užasla matka.

„A navíc úplně sama,“ pošeptala jí Jolana dramaticky.

Matka přelétla kritickým pohledem její obnošené černé tílko a roztrhané džínové šortky.

„A to s ním chceš jít takhle?“

Jolaně vydržel smích až na ulici.