Inzultace poslance

Hynek se nemusel ani otáčet, aby pochopil, že Zuzana otevřela láhev koňaku, který koupil jako dárek pro svého otce. Krátce na Maxe pohlédl a sevřel rty. Max chápal jeho obavy.

Slyšeli, jak se Zuzana dvakrát dlouze napila. Když láhev vracela do tašky, opřela se volnou rukou o Maxovo sedadlo, přičemž mu přiskřípla vlasy. Sykl bolestí a Zuzana s pohrdavým zasmáním ruku odtáhla. Hynek k ní otočil prosebný obličej.

„Pan Moralista,“ řekla Zuzana nahlas.

Max zavřel oči.

„Zuzano, prosím tě,“ šeptal Hynek.

„Pan Moralista!“ opakovala Zuzana.

Její hlas byl nepříjemně vysoký.

Několik cestujících se už ohlédlo. Hynek se k ní otočil celým tělem. Díval se na Jakuba, doufaje, že jeho spánek není předstíraný.

„Moc tě prosím, Zuzano, nechme to na doma,“ zašeptal. „Copak máme právo otravovat s tím všechny ostatní lidi?“

„Copak máme právo?!“ opakovala po něm Zuzana posměšně.

Max si všiml, že snad jediný člověk, který se ještě neohlédl, byla Denisa. Upřeně pozorovala bílé dálniční pruhy.

„Zuzano,“ šeptal Hynek. „Prosím tě!“

Náhle si uvědomil, že se opravdu bude muset rozvést.

Pohlédl na Jakuba.

Zuzana se k němu předklonila. Byla nyní tak blízko, že Max cítil její parfém, její pot i koňak z jejího dechu; občas se její vlasy dokonce dotkly Maxova obličeje. Neměl s tím vším nic společného, ale navzdory tomu jeho srdce bušilo stejně prudce a rychle jako to Hynkovo.

„Hlavně že ti záleží na cizích lidech!“ zasyčela. „Že ti taky někdy nezáleží na vlastních?“

„Zuzano,“ řekl Hynek úpěnlivě, „proč to ale proboha řešíme teď a tady?!“

„Najednou!“ zvolala Zuzana. „Najednou ti strašně záleží na lidech!“

Zalétla pohledem k té děvce.

Hynek zavřel oči.

Maxovi ho bylo upřímně líto, ale nemohl mu nijak pomoci.

„Ale to sis měl uvědomit dřív!“

„Zuzano!“ zaúpěl Hynek.

„No co je?“ řekla nenávistně Zuzana. „Co chceš, ty hajzle?“

Předklonila se ještě o kousek víc a levou rukou Hynka několikrát neobratně udeřila do obličeje: přes nos, přes ústa a přesoko. Hynek si chránil tvář, ale jinak nedělal nic. Vypadal užasle.

Max cítil, jak se mu do hlavy hrne krev.

Zuzana se zhroutila do sedačky a hlasitě se rozeštkala.

Zděsila se toho, co udělala.

Tohle přece nechtěla.

Chtěla ho pohladit po předloktí, ale Hynek jí ruku vztekle vyškubl.

Zkoušel si představit, jestli dokáže být bez ní. A bez Jakuba.

Náhle mu připadalo, že život je tak složitý a těžký úkol, že na něj možná ani nestačí.