Hnědé podšálky

„Jdem si koupit kafčo,“ otočili se k Maxovi Oskar s Ignácem.

„Tak já taky,“ řekl Max.

„Ty černošský chcanky,“ řekl Ignác, když procházel uličkou.

Zachytil Pamelin vyčítavý pohled.

„To je v Updikeově Kentaurovi,“ vysvětloval omluvně.

„Prosili bychom třikrát kafe,“ řekl Oskar Karlovi.

„Hnědé podšálky čestně vrátíme,“ řekl Max.

Byl v dobré náladě.

Byl rád, že je se svými kamarády na tomto zájezdě.

„Nevěřte mu, pane řidiči,“ řekl řidičovi Ignác. „Viděl jsem ho před chvílí, jak strká za sedadlo celou kotletu!“

„I s kostí!“ doplnil Oskar.

„To není člověk, to je zvíře,“ řekl Ignác. „Od čeho tu máme koše, že jo?“

„Vy hajzlíci,“ smál se Max.

„Hoši,“ řekl s úsměvem Karel, „vy si děláte prdel, ale nám už se dva podšálky ztratily.“

„Tři,“ otočil se od volantu pochmurně starší Karel. „Už kurva tři. Já to fakticky nechápu.“