K některým dalším aspektůmmilostné předehry

Denisa odemkla, rozsvítila a rovnou se šla sprchovat.

Hynek zaznamenal, že na rozdíl od Maxova pokoje je tento pokoj uklizený a příjemně voní. Trochu nervózně se rozhlédl, jako by nemohl pochopit, co ve svých čtyřiatřiceti letech dělá v pokoji dvou dvacetiletých dívek, ale malý plyšový medvídek koala na jednom z nočních stolků, kterého si nyní soustředěně prohlížel, mu žádné vysvětlení neposkytl. Na jedné straně už začínal střízlivět a jeho mysl byla chvílemi až překvapivě jasná, ale zároveň se ještě přistihoval, že se občas zcela bezdůvodně usmívá a že přitom pohazuje svou podivně těžkou hlavou. Zavřel oči a naslouchal hlasu svých útrob. Tak jako vždycky, když byl nervózní, se mu začalo chtít na záchod. Sedl si do křesla a bázlivě vyčkával.

Vyšla ven, vysprchovaná a zabalená do velké bílé osušky. Její dech voněl mentolovou zubní pastou. Vstal, položil jí ruku pod zadek a pohladil ji na mokrých stehnech. Potom si hřbetem dlaně vyvzdoroval pod osuškou potřebný prostor a přesunul ruku do jejího klína. Pomalu, přemýšlivě ji laskal; měla tuhé, drsné chloupky, po stranách vyholené, a byla už hodně vlhká. Dotýkat se mě umí, uvědomila si Denisa. Bez ostychu se rozkročila a zvrátila hlavu. Naštěstí nijak přehnaně nesténala a pouze několikrát slabě sykla, takže to působilo vcelku přesvědčivě, ale Hynkovi stejně blesklo hlavou, jestli to nebylo hrané. Pořád měl trému. Znovu zavřel oči a naslouchal dění ve svém břiše.

„Nespi,“ pošeptala mu Denisa.

S omluvou odešel do koupelny a zavřel za sebou dveře.

Pohled na všudypřítomné krémy, oční stíny, šampony, kondi­cionéry, tělová mléka, laky a odlakovače na nehty a vlasová tužidla mu nebyl právě příjemný, neboť hned několik stejných značek používala i jeho žena Zuzana. Krátce zaváhal, zda má pustit větrák; jako milostná předehra mu to nepřipadalo právě nejvhodnější, a proto se rozhodl, že větrák pouštět nebude. Musí své vnitřnosti ovládnout. Zdvihl prkénko a začal močit; trochu se styděl, že ho Denisa slyší, a proto nasměroval proud moči tak, aby nehlučně stékal po vnitřní stěně záchodové mísy. Dvakrát či třikrát penisem navykle třepl, ale když si natáhl slipy a zapnul zip khaki kalhot, spatřil přesto u poklopce poměrně velkou mokrou skvrnu. Chvíli na ni nechápavě hleděl a potom se ji bez úspěchu pokusil vysušit toaletním papírem.

„Pohni,“ uslyšel Denisu.

Trapná nehoda spolu s pocitem, že je v koupelně už nevysvětlitelně dlouho, Hynkovu nervozitu ještě umocnily, takže nakonec musel vysoušení přerušit, pustit větrák a rychle sklopit prkénko, které mu ovšem vylétlo z rukou; nikdy by nevěřil, že jediné prkénko může v nočním tichu spícího hotelu způsobit takový rámus. Větrák byl rovněž hlučný, ale bohužel zase ne natolik, aby přehlušil jeho dosti bouřlivou defekaci. Znepokojeně se natáhl k umývadlu a naplno roztočil oba vodovodní kohoutky.

Pohled na dno mísy v něm navzdory okolnostem dokázal vyvolat uznalé uspokojení – ale hned vzápětí se musel vyprázdnit znovu, takže i spláchnout musel dvakrát.

„Dělej!“ volala Denisa. „Chce se mi čúrat.“

Rychle si přesedl na bidet, a zatímco si omýval řiť, nasál vzduch. Bez ohledu na zapnutou ventilaci byla už celá místnůstka naplněna pronikavým zápachem, jehož nejvýraznější složku tvořila jeho večeře: pasta e fagioli a fegato alla veneziana. V zoufalé snaze ono dopuštění nějak napravit, rozprášil do ovzduší parfém My Melody Dream, který objevil na jedné z poliček, ale ten v kombinaci s výše zmíněnými fazolemi a játry na cibulce vytvořil kompozici tak dusivou, že se málem pozvracel. Ke všemu zjistil, že skvrna na kalhotech dosud nezmizela, takže se musel svléknout a – jakkoli to předtím neměl v úmyslu – rovněž se vysprchovat.

Do pokoje se vrátil nahý, s ručníkem omotaným kolem beder. Denisa mu přejela rukou po prsou a chystala se projít kolem něho do koupelny; musel ji proto strhnout k sobě, aby ji zdržel na těch několik minut, než si ventilátor – jak doufal – se zápachem poradí.

„Počúrám se,“ řekla Denisa, ale on ji nepouštěl.

Popadla jeden z cípů ručníku a zatáhla za něj; musel se otočit, aby neztratil rovnováhu. Ocitl se zády k ní a instinktivně sevřel nahé půlky – odjakživa nerad ukazoval zadek.

Žertovně ho plácla.

„Mimochodem,“ zasmála se, „máš doufám gumu?“

Samozřejmá věcnost, s níž použila to syrově vulgární slovo, Hynka zaskočila. Skoro podráždila.

„To teda nemám,“ řekl vzdorně.

„Bez gumy s tebou spát nebudu,“ řekla rezolutně a odběhla do koupelny.

„Fuj, to je smrad!“ zvolala.

Mlčky se oblékl; košili si tentokrát nezastrčil do kalhot. Potom se obul a vyšel na chodbu.