Balení intelektuálek

Oskar dostal nápad. Byl to – vzhledem k Oskarovým zvykům, názorům a povaze – dost šílený nápad. Oskar věděl, že chce-li ho uskutečnit, musí to udělat hned. Dřív než ztratí kuráž.

„Jdeme sbalit ty dvě intelektuálky,“ oznámil Ignácovi.

Rozhodl se, že mu dokáže, že zdaleka není ten nudný patron, za kterého ho Ignác považuje – a tohle se mu zdál docela dobrý způsob. Ukáže mu, že se taky umí bavit. Dělat recesi.

„Jasně,“ řekl Ignác překvapeně.

S úsměvem si obě dívky prohlédl.

Denisa se k němu otočila zády a sklonila hlavu.

„Sleduj, jak nás přijdou balit,“ řekla tiše Irmě.

Irma se chtěla nenápadně otočit, ale než se odhodlala, už tu byli.

„Ahoj, holky. Odkud jste?“ vypálil bez přípravy Oskar.

Byl trochu šokovaný vlastní odvahou.

Dívky se na sebe podívaly, ale nutno přiznat, že tak učinily jen velmi krátce.

Také nikterak nedaly najevo, co si o tomto druhu seznamovacích otázek myslí – natož aby pak daly najevo, co si myslí o člověku, který je bez jakýchkoli zábran pokládá.

„Z Prahy,“ řekla Irma.

„A co v té naší matičce stověžaté plné kafkovského smogu celé dny, dni a dnové děláte? Že vy tam v tom neklidném srdci Evropy něco studujete?“ zajímal se Ignác.

Denisa vzdychla. Ano, dva celkem hezcí mladí mužové, zejména ten Oskar, a jediné dvě hezké mladé holky – nepočítá-li pochopitelně to tele průvodkyni – na jednom společném zájezdě… Takže se zkrátka musí seznámit. Rozhodla se, že si to vulgární klišé, které přímo bilo do očí, nenechá vnutit.

„Ano. Něco tam studujeme,“ řekla zdrženlivě.

„Nechte mě hádat,“ řekl Ignác. Zatvářil se tajemně. „Kolika prsty držíte broskev, kterou jíte?“ zeptal se.

Irma se na Ignáce podívala s jistým pobaveným zájmem, ale k odpovědi se přesto neměla.

„Myslím to vážně,“ řekl Ignác.

„Don’t answer, I’m sure it’s just a stupid obscene joke,“ řekla rychle Denisa.

Irma už ale zkusmo natáhla ruku k ústům a rozevřela dlaň, jako by v ní měla broskev.

„Šťavnatou broskev,“ upřesnil Ignác.

„Dvěma,“ řekla Irma.

Ignácův samolibý úsměv dával najevo, že tato informace přesně zapadá do mozaiky jeho počáteční a – jak se ukazuje – správné domněnky.

„Dobře,“ řekl spokojeně. „A druhá a zároveň poslední otázka: Jak se tváříte ve frontě před dámským WC?“

Vidíš, říkala jsem ti to, znamenal Denisin pohled.

„Neutrálně,“ řekla Irma opatrně.

„Neutrálně! Věděl jsem to!“ vykřikl vítězoslavně Ignác. „Jste z filozofické fakulty!“

Překvapení obou dívek bylo nelíčené.

„Uhád,“ přiznala Irma obdivně.

„A co vy?“ řekla Denisa s jakýmsi podezíravým zaujetím. „Kdo jste vy?“

Nyní mohl Oskar trochu vyrovnat Ignácův náskok:

„Try to guess. I admit it’s a little bit more difficult because there is no queu in front of our toilet. So you can’t see our faces.“

„Ale broskve žereme všema deseti,“ doplnil Ignác.

„I šťavnaté?“ zeptala se ho Irma. Docela se jí ti kluci začínali líbit.

„Wait, wait,“ řekl Ignácovi Oskar a odstrčil ho. „It’s my turn. Mimochodem: jak by ses tvářil ty, kdyby před pánskou toaletou byly fronty?“

„Naštvaně,“ řekl automaticky Ignác. Podíval se na Denisu. „A když už bych šel zpátky kolem té fronty, tak bych se tvářil vychcaně.“

Tomu se zasmáli všichni. Denisa si všimla, že Max mluví s Pamelou. Zachytila několik slov.

„Á, pan spisovatel si vypráví o spisovatelství se slečnou průvodkyní!“

Všichni čtyři se otočili směrem k dotyčné dvojici.

„Dělá nám starosti,“ zachmuřil se Ignác. „Věřily byste, že vůbec neprohlédl, že je slečna průvodkyně trošičku povrchní a maličko hloupá?“

„Vůbec,“ řekl Oskar.

Nevěděl už, co by řekl, a začínal si připadat hloupě.

„Ach tak,“ řekla Denisa.

Na to už nikdo nic neřekl.

„Tak tak,“ řekl Ignác.

Pohlédl na Oskara.

„Neříkejte,“ řekla Irma. „Opravdu?“

„Opravdu,“ řekl Ignác už trochu mdle. „Úplně ho připravila o jeho pověstný pronikavý zrak, díky kterému on vidí hlouběji než jiní. Předpokládám, že jste se o jeho pronikavém zraku na fakultě učili?“

„Zatím ne,“ řekla Denisa.

Náhle si nebyla jistá: Chtějí nás doopravdy sbalit?