Obměna přátel(2)

Náhle měl Max mnohem lepší náladu. Připadal si sebevědomější a rozhodnější. Vypnul notebook a sešel do jídelny. Ignác byl u stolu zatím sám.

„Nazdar,“ řekl mu vesele Max. „Mám si přisednout, nebo už jsi mě obměnil?“

„Obávám se,“ řekl zvolna Ignác, „že jsi na své cestě za výrazem došel k nesrozumitelnosti téměř zajímavé.“

„Slyšel jsem,“ vysvětlil mu ochotně Max, „že po třech letech kompletně obměňuješ svý přátele.“

Ignác vzhlédl.

„Přiznám se, že nechápu, proč takový věci vůbec vypouštíš z huby?“ řekl Max. „Zejména pak před Oskarem.“

„Dobře, táto,“ řekl Ignác. „Já se teda polepčim.“