Zachránce

Zuby už jí drkotaly zimou. Začínala být zoufalá.

Potom uslyšela, že k ní kdosi běží, a polekaně vzhlédla.

„Všimnul jsem si, že chybíš,“ hlásil jí Jakub pyšně.

Dojatě si ho přivinula k sobě a pevně ho stiskla. Jakub se styděl a nedokázal své ruce zdvihnout, takže mu poněkud komicky visely podél těla. Nemohl by však říct, že mu je Jolanino objetí nepříjemné. Z podpaží sice trochu cítil její pot, ale její velká prsa, do kterých mu přimáčkla tvář, naopak hezky voněla.

„Jsi můj zachránce,“ řekla Jolana.

Její pochvala Jakubovi dodala odvahu, takže jí opatrně položil ruce kolem boků. Na konečcích prstů ucítil pod látkou kraťasů okraj jejích kalhotek. Po chvíli si všiml, že ho Jolana pozoruje. Pustil se jí, trochu s obavou, ale ona si ho přitáhla zpátky a jemně mu zdvihla bradu ke svému obličeji.

„Máš u mě velkou zmrzlinu,“ řekla.

Vesele se vydali k autobusu.

Jolana vyzývavě čelila pohledům rozespalých cestujících.

Ukrajinec spal.

Její otec rovněž.

„Buon giorno!“ zasmála se na provinile se tvářící matku. „Ty už si nečteš?“

Matka vypadala nešťastně.

„To je v pořádku, mami,“ řekla Jolana. „Už od puberty si přeju, abyste mě přestali pořád sledovat.“

Ale když světla v autobuse konečně zhasla a tma z okolních hor ji zno­vu obklopila a když ve svém těle znovu pocítila vibrace více než sto­ki­lometrové rychlosti, musela si přiznat ono dosud přítomné vzrušení, které jí před pár minutami způsobila Jakubova napůl ještě dětská erekce.