Irma a Beach Boy

Irmu Beach Boyovo vyzvání k tanci vcelku potěšilo.

Když ji dvorně odváděl na parket, vyměnila si sice s Denisou příslušný pohled a i během tance se tvářila lehce ironicky, ale po pravdě řečeno ji tancování s Beach Boyem docela bavilo. K jejímu překvapení tancovat uměl, i když se šíleně potil a občas dělal takový ty komický figury à la šedesátý léta. Parodicky je po něm napodobovala, takže měli docela ohlas. Několik lidí – včetně Němců a Italů u těch stolů vzadu – jim dokonce zatleskalo. Začínal to být docela fajn večer. Při ploužáku mu za odměnu dovolila, aby se k ní trochu přimáčkl. Jasně že byl pro ni Beach Boy poněkud starej, ale jednak to – buďme realisti – bylo v danou chvíli lepší než nic a jednak se na to dalo dívat i zcela opačně: jak strašlivě mladá musí být ona, Irma, v očích pětapadesátiletýho chlapa. Kterej jí mimochodem každou chvíli nenápadně pohladí zadek. Irma si představovala Beach Boyovo předpokládané vzrušení, které se pak částečně přenášelo i na ni. Jasně, že Denise tohle vyprávět nebude – dovede si představit, co by jí na to Deniska řekla.

Pozval ji k baru, kde si objednala milované campari; on si dal koňak.

„Tak na dovolenou!“ přiťukl si s ní.

„Na naši dovolenou,“ řekla schválně trochu tajemně.

Přisunul se blíž a zcela nepokrytě se k ní přitiskl kolenem. A to je Irma skoro o deset let mladší než jeho dcera. A to jeho manželka sedí támhle u stolu. Jasně že je to jenom hra. I když – kdo ví? Irma se podívala na Beach Boyovo krémové letní sáčko. Vcelku slušný, říkala si. Ještě docela vypadal: byl vysokej a měl slušný ramena, takže ten jeho pupek se díky tomu dal vcelku přehlídnout. V duchu uvažovala, co by tomu – čistě teoreticky – řekla Denisa. Na chvíli si vybavila Denisino udiveně zvednutý obočí.

S Beach Boyem?! Máš to skutečně zapotřebí?

Začal jí vyprávět o služební cestě do Japonska. Slušnej mimoň. Jak se občas sklonil nad talířkem s pistáciema, udělala se mu dost tristní dvojitá brada. Navíc, všimla si Irma, trochu funěl. Irma si taky uměla představit, co by Denisa říkala tý jeho nekonečný historce o krvavý tlačence, kterou si s nějakým kamarádem, inženýrem Nestorem, bůhvíproč vezli do Japonska s sebou.

„Jenomže když jsme tu tlačenku vyndali, byla v tom horku úplně rozteklá a vypadalo to, že každou chvíli exploduje,“ vyprávěl Beach Boy. „To nebyla tlačenka, to byla časovaná bomba.“

Irma se nezasmála, ale Beach Boy nedal své zklamání nikterak najevo.

„No, v hotelovym pokoji byla samozřejmě lednička – mrňavá, ale hlavně že byla,“ pokračoval radostně a položil jí dlaň na nahé předloktí.

„Jenomže ta lednička byla úplně narvaná nejrůznějšíma flaškama – koňak, whisky, všecko.“

„Jasně,“ řekla Irma, předstírajíc, že i ona mnohokrát spala v hotelovém pokoji s minibarem.

Beach Boy kývl.

„Takže když jsme tam tu tlačenku chtěli nacpat, museli jsme pochopitelně všecky ty flašky vyndat. Jenomže,“ pokračoval a nepříliš úspěšně potlačil říhnutí; Irmu ovanul pach koňaku, pistácií a ještě čehosi. Trochu se odtáhla.

„Jenomže co?“ řekla netrpělivě.

Všimla si, že mezi Beach Boyovými odulými víčky je už jenom úzká štěrbina. Měl už taky problémy s výslovností.

„Jenomže když jsme ty flašky s mým tehdy ještě kamarádem Nestorem vyndali, udělalo to cvak cvak cvak – a už tam nešly nandat zpátky,“ smál se Beach Boy. „Tlačenku jsme tam sice narvali, ale flašky ne.“

„Nechápu,“ řekla klidně Irma.

Líbilo se jí, že má nad ním převahu. Vyhledala očima Denisu a zdvihla oči v sloup.

Denisa se zasmála.

„Vtip je v tom, že když člověk tu flašku z ledničky vytáhne, musí ji zaplatit celou – jako kdyby ji normálně vypil.“

Beach Boy očividně čekal na její smích, a tak se dlouze zasmála; hlavu přitom zvrátila dozadu. Povzbudilo ho to natolik, že jí objednal další campari, ačkoli ještě neměla dopito.

„To byl tenkrát asi veselej večer?“ poznamenala.

„Dost veselej,“ smál se Beach Boy. „Pití nám teda rozhodně nechybělo.“

„A asi trochu drahej, ne?“

„Ani ne,“ smál se Beach Boy. „Nestálo nás to ani tři sta dolarů.“

Už se těšila, jak tu historku bude vyprávět Denise: Představ si ty dva český šoguny, jak cpou v Jokohamě v hotelu tlačenku do ledničky…

„On ten můj kamarád už dneska není můj kamarád, ale to by zas byla jiná historka,“ řekl Beach Boy. „Ta už neni tak zábavná. On mě totiž ten můj kamarád dneska vyhazuje z firmy.“

„Jasně,“ usmívala se Irma.

Byla ráda, že přišla na slovo šoguni.

Připadalo jí v daném kontextu neobyčejně vtipné.