Deštivé počasí může dovolenouu moře značně znepříjemnit

Odehrává se u jednoho z modrých stolů v motorestu Aral.

JARDA (pomrkává na Hynka): Hlavně aby tam byla blízko núdapláž…

Pauza.

ZUZANA (s úsměvem): Hlavně aby spíš vyšlo počasí. (Pohlédne na Hynka.)

JITUŠ: To máte, mladá pani, recht. Jak nevyjde počasí, tak to neni žádná dovolená – zvlášť u móře.

JARDA (souhlasně): Jak u moře leje, tak je všecko v pytli. (Pohlédne na Hynka.) Když jste třeba na Šumavě a když leje, tak můžete jít aspoň na houby…

Pauza.

JITUŠ (pochybovačně): V ceďáku? Leda tak v pořádný pláštěnce.

JARDA: No jasně že v pořádný pláštěnce – copak někdo chodí v ceďáku na houby bez pláštěnky?

JITUŠ (s pomrkáváním na Hynka): Chodí. A víte kdo? Jeho máti! Tchýně. Ta chodí po lese s deštníkem…

JARDA: S červenym… Vypadá jako Vochomůrka.

JITUŠ (se smíchem): Ty si blbej…

JARDA (k Jituš, spokojeně): Ty se moc nesměj, ty Křemílku!

Pauza.

ZUZANA (pohlédne na Hynka): Nám loni na Istrii celý týden pršelo… Jakub z toho byl pěkně otrávenej…

JITUŠ (opět vážně): No to se mu, mladá paní, nedivte. Jak u moře prší, tak to není žádná dovolená. Kór pro ty děcka… Nám takhle před třema rokama propršelo čtrnáct dní v Leptokarii. To bylo opravdu strašný.

JARDA (k Hynkovi): A to jsme tenkrát byli v kempu!

JITUŠ: To je pak teprv hrozný. Děcka měly po dvou dnech všechno mokrý.

Dlouhá pauza.

JARDA: A chčilo a chčilo. (Předstírá úlek.) Teda s prominutím.

JITUŠ (k Hynkovi): Tepláky, spacáky, jídlo, všechno. Za takovou dovolenou to jsou pak akorát vyhozený peníze.

JARDA: To teda jo. Já za to dal takový prachy – a jediná nahá ženská, kterou jsem za celou dovolenou viděl, byla tudle naše máma.

JITUŠ (se smíchem): Ty si blbej!

Dlouhá pauza.

ZUZANA: Doufejme, že pršet nebude. (Významně na Hynka pohlédne.)

HYNEK: Doufejme… (Oplácí Zuzaně upřený pohled.) Ano, souhlasím s tím, že deštivé počasí může dovolenou u moře značně znepříjemnit…

Rozpačité ticho; Jarda s Jituš pod jakousi záminkou vzápětí odcházejí.

ZUZANA (ledově, nepřátelsky): Nemohl byste, pane poslanče, námi, obyčenými lidmi, pohrdat tajně?

HYNEK (hájí se): Ale vždyť já nikým nepohrdám…

ZUZANA: Dej mi pokoj…