Přátelské gesto

Skutečnost, že sedí vedle mladého poslance českého parlamentu, ovšem Maxe nikterak netěšila. Neměl na politiku – a tudíž ani na politiky – náladu. Politikou se musel zabývat prakticky celý minulý rok, když psal pro MF DNES krátké satirické sloupky; chtěli po něm dva týdně. Napsal jich více než šedesát – a nyní měl politiky až po krk. A oni ho jako na potvoru posadí vedle poslance… Jel přece na tenhle zájezd proto, aby si od politiky odpočinul – a ne aby se o ní bavil. Čekalo ho patnáct či kolik hodin cesty, které zamýšlel strávit četbou, spánkem a především tichými úvahami o novém románu – a nikoli debatou o koaličních sporech nebo územně správních celcích. A teď tohle.

Naštěstí byl už od začátku ve styku se svým sousedem prozřetelně zdrženlivý a veškerou konverzaci důsledně omezoval na repliky jako: Nevadilo by vám, kdybych maličko přivřel to okno? Poslanec naproti tomu již přinejmenším dvakrát naznačil, že Maxe zná, a očividně se chystal při první vhodné příležitosti představit – ale právě toho se Max bál, a proto neomaleně předstíral, že si žádných takových náznaků nevšiml; toužil onu chvíli, kdy – jak se obával – bude muset začít poslouchat poslancovy názory na novelu zákona o praní špinavých peněz, alespoň co nejvíce oddálit. Momentálně ho špinavé peníze nezajímaly. Ať si špinavé peníze spánembohem pere, kdo chce – on, Max, už s takovými věcmi skončil. Nezajímaly ho už žádné drby z parlamentu, vtipy o rozdílu mezi Bohem a Klausem a otřepané aforismy typu: Věřím jenom statistikám, které si sám zfalšuji; jediné, co Maxe nyní opravdu zajímalo, byl jeho chystaný román.

Román – řečeno s Kunderou – jakožto meditace o lidské existenci prostřednictvím imaginárních postav.

Opřel si hlavu do opěrky sedadla a předstíral spánek.

Asi hodinu nato si mladý poslanec, sledován pohledy mnoha cestujících, došel k řidičům pro pivo. Když s plechovkou v ruce znovu usedl vedle Maxe, jeho žena mu podala dva rohlíky zabalené v červených papírových ubrouscích a mikrotenový sáček s rajčetem, několika ředkvičkami a velkým kusem žluté papriky. Max, který až dosud důsledně mlčel, otevřel oči. Začalo mu připadat, že by přece jenom měl prohodit něco nezávazně přátelského, a tak se – s poukazem na Hynkovy plné ruce – nabídl, že mu pivo otevře.

„Díky,“ řekl poslanec s přátelským úsměvem.

„Není zač,“ usmál se Max a na další hodinu se odmlčel.