Rodina v teplém dešti

Romantická procházka v teplém dešti, kterou po ranním usmíření navrhl Zuzaně a Jakubovi Hynek, skončila už po necelé hodině, když Zuzana Hynka žertem obvinila, že si neustále přitahuje deštník na svou stranu, v důsledku čehož má ona úplně promočené šaty na pravém rameni.

Hynek se zastavil.

„Já mám promáčené zase levé rameno,“ ukazoval s úsměvem Zuzaně.

Na silnici, podél které šli, byl poměrně hustý provoz a Hynek musel křičet, aby přehlušil hluk aut.

„Všimni si,“ hulákal, „že tvoje mokrá skvrna a moje mokrá skvrna mají dokonce naprosto stejnou velikost,“ vtipkoval, ale ten lehký tón ze sebe dobýval čím dál tím obtížněji.

„Proč si nepůjčíme auto?“ navrhovala s úsměvem Zuzana.

Zajímalo by mě, kdy si konečně nechá ten zub spravit, říkal si Hynek v duchu. Projíždějící červený peugeot jí trochu ostříkl nahé nohy; ani opálení nedokázalo zakrýt několik velkých namodralých křečových žil.

„Teď?“ děsil se Hynek. „A kam pojedem? V tom dešti?“

„Máš pravdu,“ řekla Zuzana ironicky. „V tom dešti je lepší jít pěšky.“

Rozhodil rukama.

Jakub se pod svým deštníkem tvářil lhostejně.

Dohodli se, že se přece jen vrátí do hotelu; do oběda si budou hodinku nebo dvě číst a po obědě něco vymyslí. Třeba mezitím přestane pršet.

Jenomže nepřestalo.

Hynek neochotně souhlasil s tím, že si tedy odpoledne vypůjčí auto, ale Jakubovi ani Zuzaně se už nikam ven nechtělo.

„Jedna romantická procházka denně mi úplně stačí,“ pravila škádlivě.

„V pořádku,“ řekl Hynek upjatě, „vymyslete teda něco jiného. Pokud jde o mě, já si budu klidně dál číst.“

„Už jste si četli celou hodinu,“ poznamenal Jakub. „Pojďte dělat něco jinýho.“

„Co navrhuješ?“ řekl okamžitě Hynek.

Záměrně vyčkával velmi dlouho.

„Já nevím,“ řekl konečně Jakub. „Něco zajímavýho.“

„Dobrý nápad. Co konkrétně?“

Hynek se výsměšně odmlčel.

„No jó,“ řekl Jakub, „ty máš zase hádavou…“

„Útok místo obrany,“ řekl chladně Hynek. „Připomínáš mi svou matku.“

Okamžitě zalitoval, že to řekl, ale nedalo se nic dělat – už to bylo venku.

Jeho nečekaný výpad Zuzanu zaskočil.

„Mě radši vynech,“ požádala Hynka důrazně. „Buď tak laskav.“

Nakonec hráli až do oběda kanastu.

Hynek tu hru neměl příliš rád; Zuzana sice občas hrávala ráda, ale v dané chvíli neměla na karty sebemenší náladu; oba se přinutili hrát pouze kvůli Jakubovi.

Karty skoro neslyšně padaly na rozestlanou postel. V jedné chvíli Zuzana zavrtěla hlavou.

„Pusť aspoň MTV,“ řekla.

Potom už většinou mlčela.

To málo, co tu a tam řekl Hynek, se bezprostředně vztahovalo ke hře. Myslel na svou práci. Jednou nebo dvakrát si také vzpomněl na tu mladou holku, na tu Denisu. Na ty její kozičky. Občas také pohlédl na Zuzanu. Někdy zapomínal, že je právě na řadě.

Manželství, říkal si v duchu, jako by tím bylo řečeno vše.

„Tati, hraješ,“ upozorňoval ho Jakub.

Nepřítomně hleděl na ty nesrozumitelné symboly na kartách.

„Proboha hraj!“ žádala ho Zuzana.

Znělo to zoufale.