Druhý Jakubův problém

Nagy do Jakubovy třídy propadl. Za dobu své školní docházky propadl ostatně už několikrát. Bylo mu už čtrnáct, takže byl o tři roky starší a o hlavu větší než Jakub a jeho spolužáci. Měl už kompletně ochlupené přirození, takže ve věcech sexu byl ve třídě jednoznačně nejvyšší autorita.

„Proč pořád chodíš do kabinky?“ zeptal se jednoho dne Jakuba. „Proč nechčiješ normálně do žlábku?“

Nemyslel to nikterak nepřátelsky; prostě si toho všiml a vrtalo mu to hlavou.

Jakub mu řekl, v čem je jeho problém – už dávno to ostatně nebylo žádné tajemství.

„Tak to budeš tutově homouš,“ vyslovil Nagy svůj ortel.

„Homouš?“ vyděsil se Jakub. „Jak to?“

„Protože když nemůžeš chcát před klukama, tak seš tutáč homouš,“ vysvětlil mu Nagy.

„Kecáš,“ řekl Jakub.

Nagyho diagnóza ho zbavila jakékoli ostražitosti, ale Nagy kupodivu jeho drzost velkomyslně přešel.

„Že kecám? Tak si to najdi v nějaký knize – v knihách je přesně tohle popsaný.“

„Co – přesně tohle?“

„No že kdo nemůže močit před klukama, tak je homosexuál.“

„Tys to čet?“

„Jasně že jsem to čet!“ urazil se naoko Nagy. „Taky ti klidně můžu říct, z jaký přesný příčiny nemůžeš chcát.“

„Z jaký?“

„No přece poněvadž když seš homouš a vidíš péra ostatních, tak se normálně vzrušíš a nemůžeš tím pádem chcát.“

Jakub mlčel.

„Chápeš, ne?“ řekl Nagy. „Je to logický. Přece když ti ztvrdne, tak ti to zablokuje tu trubičku, kterou chčiješ.“

Jakub přemýšlel.

„Ale mně… netvrdne,“ řekl ostýchavě.

Zrudl.

„Netvrdne – a přitom nechčiješ,“ řekl Nagy pochybovačně.

„No je to divný,“ musel uznat Jakub.

„Určitě ti to tvrdne aspoň uvnitř – třeba to ani nevíš,“ řekl Nagy autoritativně. „Tvrdne ti to uvnitř a zablokuje ti to tu chcací trubičku.“

„Asi jo,“ řekl nešťastně Jakub.

Takže byl homosexuál.