Rozhovor

Většina cestujících vystoupila.

Ignác šel vyhodit plechovku od piva. Oskar mu mlčky přidal tu svoji.

Max pozoroval Ignácova bledá, hubená záda a až trochu komicky vystouplé lopatky; jeho chůze mu připadala legrační a dojemná zároveň.

„On také někdy jí?“ zeptal se.

„On nikdy nejí,“ řekl Oskar. „On pouze pije.“

„Hodně?“

„Hodně.“

Max na to nic neřekl.

„Bojím už se s ním někam jít,“ řekl Oskar. „Nikdy nevím, co udělá.“

Ignác zahodil obě plechovky, ale neodešel a zůstal nad odpadkovým košem stát.

„Co dělá?“ řekl Max.

„Pozoruje vosy,“ řekl Oskar bez úsměvu.

Chvíli mlčeli. Pozorovali Ignáce. Max si na cosi vzpomněl.

„Koupil si mimochodem tenkrát tu kupónovou knížku?“ zeptal se.

„Koupil jsem mu ji já.“

„A podal si ji?“

„Nepodal.“

Dívali se, jak se Ignác proplétá mezi lidmi a zaparkovanými auty nazpět.

„Nevěděl prý, co je to IČO,“ řekl Oskar s kamennou tváří.

Max se zasmál. Oskarovi uklouzlo krátké uchechtnutí.

„Ale platí si už doufám to zdravotní pojištění?“

„Neplatí.“

„Neplatí?“ zvážněl Max.

„Platím mu ho já.“

„To je od tebe ušlechtilé.“

„Ano,“ řekl Oskar. „Myslím, že je to ode mne ušlechtilé.“

Ignác se vrátil.

„Byly tam vosy,“ řekl radostně. „V tom koši.“