Když se Max ráno probudil

Když se Max po třech hodinách těžkého narkotického spánku probudil, zjistil, že usnul na zádech a s rukama za hlavou, což by se mu ve střízlivém stavu nikdy nepodařilo. Ležel trochu našikmo a jeho zdřevěnělé ruce visely z postele dolů; prsty jeho pravé ruky se dokonce dotýkaly koberce. Bylo nanejvýš obtížné ty těžké, překrvené ruce zdvihnout a dostat je nazpět k tělu. Jakmile se mu to podařilo, otočil hlavu a podíval se na sousední polštář: Hynek tvrdě spal, okoralé rty mírně rozevřené. Závěsem už prosvítalo jasné světlo nového dne, ale Max se na nový den ani trochu netěšil; věděl, že dříve nebo později bude muset vstát, závěs rozhrnout a čelit všem těm rozzlobeným ženám: Pamele. Irmě. Zuzaně. Jolaně. Dokonce i paní Helze, která – uvědomoval si nyní zděšeně Max – jim přišla v noci vynadat.

Připadalo mu, že to nedokáže.

Zoufal si. Kdyby ho nebolela hlava, mohl by alespoň masturbovat a přijít tak na jiné myšlenky, říkal si posměšně. Připadal si celkově odsouzeníhodný. Zdálo se mu, že nyní musí až do konce pobytu zůstat na pokoji – vždyť si za jedinou noc dokázal získat hned pět nepřítelkyň. Odjakživa měl bytostnou potřebu být oblíbený a vycházet s lidmi dobře – obzvláště pak se ženami – a nyní tu je dokonce hned pět žen, které ho přinejmenším nemají rády.

To pomyšlení bylo skoro nesnesitelné.

Nedokázal si vůbec představit, že vstupuje do zaplněné jídelny na snídani. Pohlédl na hodinky: tři čtvrtě na sedm. Snídaně se podává od sedmi do deseti, přemýšlel. V náhlém popudu vstal a zteplalým zbytkem ananasového džusu zapil dva paraleny. Vysprchoval se, umyl si vlasy a oholil se. Vrátil se z koupelny, do plážové tašky hodil ručník, krém, knihu a nějaké peníze. Nechtěl pouštět fén, aby nevzbudil Hynka, takže když scházel do jídelny, měl ještě mokrou hlavu.

Recepční na něj ironicky kývl. Max se nadechl a vstoupil do jídelny.

Až na Zuzanu s Jakubem a Helgu s Šarlotou, kteří z jakéhosi důvodu seděli u společného stolu, byla jídelna zatím skutečně prázdná, tak jak si to před chvílí představoval. Hlavou mu bleskla myšlenka na útěk, ale potom se ovládl a pozdravil.

„Spal jste vůbec?“ řekla Helga.

Zuzana hleděla na bílý ubrus.

„Trochu,“ řekl Max. „Promiňte ten rámus v noci.“

Vzal si jen sklenici džusu, dva tousty, malé máslo a med.

„Co říká?“ řekla Šarlota, ale Helga ji ignorovala.

„Divím se, že vůbec můžete jíst,“ poznamenala.

Max pokrčil rameny a odnesl si svou skrovnou snídani k protějšímu stolu. Drobná servírka, která si před chvílí teprve uvázala bílou krajkovou zástěru, mu přinesla termosku s kávou.

„Grazia,“ řekl jí Max a usmál se co nejpřátelštěji.

Šarlota s Helgou ho stále pozorovaly. Nalil si do kávy mléko, a když opatrně zdvihl oči, uviděl přicházející Jolanu.

„Ahoj,“ řekl.

Snažil se, aby to znělo nedramaticky, samozřejmě a přátelsky, ale zůstával ve střehu. Přinesla si snídani k němu.

„Neboj se,“ pošeptala mu, „přísahám, že ti nebudu šahat na penis.“

S úlevou se zasmál.

„Doufal jsi, že tu takhle brzo nebudu, co?“ usmívala se.

Max se také usmíval.

„Je mi to úplně jasné,“ řekla. „Proč myslíš, že tu takhle brzo straším já?“

„Uvažujeme podobně,“ řekl Max. „Už jsem si toho všiml dřív.“

„Myslím, že bych se měla alespoň pokusit se ti omluvit.“

Max ji chtěl přerušit, ale ona mu to nedovolila.

„Počkej,“ řekla tiše, ale rozhodně. „Chci ti říct, že se za ten včerejšek opravdu stydím. Myslím na to od pěti od rána. Bylo to fakt nevkusné. Zkus mi to, prosím tě, prominout.“

Max pohlédl k protějšímu stolu: Zuzana, Jakub, Šarlota a Helga už naštěstí odcházeli.

„Já,“ řekl Max už hlasitěji, „se sice stydím teprve od půl sedmé, ale zato se obávám, že mám k tomu mnohem víc důvodů. Tak se, prosím tě, zrovna mně neomlouvej.“

Jolana ho pozorovala.

„Moje fantazie,“ řekla, „pracuje na plné obrátky.“

„Obávám se, že tvoje fantazie na mé opovrženíhodné činy nestačí.“

Jolana neříkala nic, ale už pouhá její přítomnost Maxe uklidňovala.

„Chceš to vypočítat?“ řekl.

Nalila si čaj a kývla.

„Ukrývání hledaných osob, za prvé. Křivé svědectví, za druhé. Opilství a narkománie, za třetí. Urážka na cti, omlouvám se, za čtvrté.“

Zaváhal.

„Myslím, že to nebude všechno,“ řekla Jolana.

Bála se toho, co uslyší, ale nedokázala se nezeptat.

„Není,“ řekl Max. „Za páté: ohrožování mravní výchovy mládeže, za šesté: citové fluktuantství a konečně za sedmé: neúspěšný pokus o znásilnění průvodkyně cestovní kanceláře.“

„Stihnuls toho dost,“ usmívala se Jolana. „Za jednu noc…“

Bolelo to. Žárlila a víc než kdy jindy si připadala ošklivá.

Max kývl směrem k místu, kde před chvílí seděla Helga.

„A samozřejmě rušení nočního klidu,“ doplnil.

Trochu se mu ulevilo.

„Jdu k moři,“ řekl.

„Smýt hříchy?“ řekla. „Očistit se?“

Někdy byl opravdu překvapený, jak jsou si blízcí.

„Pojď taky,“ navrhl jí upřímně.