Happy ending

Jolana věděla, že už zvracet nebude. To už poznala. Nohy se jí sice ještě trochu chvěly, takže se po cestě raději chytala navlhlé kůry stromů, ale jinak se jí zřetelně ulevilo. Čas od času jí pod nohama zapraskala větev.

Jakub byl vpravo od ní, mezi dvěma kmeny; když ho míjela, otočil k ní hlavu.

„Já ještě pořád nejsem,“ řekl.

Tmou bleskl jeho rozpačitý úsměv.

„Máš čas,“ řekla Jolana. „Počkám na tebe o kus dál.“

„Můžeš počkat tady,“ řekl Jakub velkomyslně.

Už si na Jolanu dávno zvykl a její přítomnost v nočním lese ho spíše uklidňovala.

„Ty mi nevadíš,“ dodal.

Překvapeně se zastavila. Vstříkla si do úst trochu ústní vody a dlouze kloktala.

„Můžu na tebe mluvit?“ řekla.

Přistihla se, že se jí trochu chvěje hlas.

„Klidně.“

„Zkus si představit, že sypeš první hrst borůvek do takové té vysoké plechovky od okurek,“ poradila mu.

Zasmál se.

Polkla.

„Mohla bych ti zkusit pomoct,“ řekla co možná nenuceně. „Teda jestli se přede mnou nestydíš?“

„Nestydím,“ řekl nejistě.

Přistoupila zezadu k němu. Nešlápla na víc než na dvě nebo tři větvičky, ale přesto si připadala nemotorná a hlučná.

„Seš si jistej?“

„Nestydím se!“ prohlásil Jakub, ale v rozporu se svými slovy si rychle natáhl trenýrky.

Přistoupila zezadu k němu a přátelsky ho poplácala po jeho malém, pevném zadečku. Cítila v dlani, jak strnul a napnul svaly. Viděla, jak poplašeně zamrkal těmi dlouhými řasami a jak je zrudlý studem a vzrušením.

„Neboj, Jakube,“ řekla chlácholivě. „Neboj.“

Poslechl a odevzdaně si opřel hlavu o její prsa. Připadalo jí, že nikdy v životě ji nic nevzrušilo víc. Když mu odtáhla gumu trenýrek, na okamžik úplně přestal dýchat. Toužila se ho dotknout, ale neodvážila se. Měl nepřehlédnutelnou erekci.

Suchými rty s námahou zapískala.

Polkl, tichounce zasténal a tenounkým proudem zmáčel borovou kůru a okolní mech.

Otevřel oči.

„Čúrám?“ řekl udiveně. „Jak to?“

To ji rozesmálo – a poněkud vzpamatovalo. Světlounce zlatistý proud konečně zeslábl.

„A co tě na tom udivuje?“

Zakasal se a během cesty nazpět jí vysvětlil Nagyovu teorii.

Zprvu ho příliš neposlouchala, ale později její pozornost vzrostla.

Zastavila se a vážně na něho pohlédla.

„Něco ti řeknu, Jakube,“ řekla důrazně. „Ty nejsi homosexuál.“

Zaraženě na ni hleděl.

„Nejsem?“

„Nejseš,“ opakovala Jolana. „To ti přísahám.“

Několika pádnými argumenty rozmetala Nagyovu teorii na kousky.

„Příště nevěř čtrnáctiletejm klukům,“ zasmála se nakonec.

Cítila, že je úplně mokrá.