K některým aspektůmranní komunikace

Irma měla zavřené oči, ale spánek už nějakou dobu pouze předstírala. Potřebovala do koupelny (obávala se dokonce, že bude znovu zvracet), ale nechtěla riskovat, že se srazí s Denisou – cítila totiž, že Denisa je už také vzhůru. Bála se však pohlédnout na její postel, aby se náhodou nesetkala s jejím pohledem. Zatím na něco takového nebyla připravená. Slyšela, že se Denisa dlouze převaluje, a považovala to za předehru vstávání; pozorně se zaposlouchala, ale zvuky z vedlejší postele náhle zcela umlkly. Pootevřela opatrně jedno oko: Denisa ležela zády k ní. Bystře vstala a několika rychlými kroky dosáhla koupelny, kde se zamkla; získala tak dost času na přemýšlení.

To hlavní věděla ovšem i bez toho: především se nesmí změnit v mučednici s vyčítavým, ublíženým pohledem. Mučednice jsou únavné a nikoho nezajímají. Musí být naopak nad věcí. Vtipná, usměvavá, ironická – a ne zahořkle jízlivá. Musí se tvářit samozřejmě a nepřekvapeně. Nesmí připustit, aby byla za křena. To jasné, pevné předsevzetí ji trochu uklidnilo.

Denisa měla už nejméně pět minut pocit, že umře žízní. Rty a jazyk měla vyschlé tak, že skoro nemohla polknout. Na nočním stolku stála sklenice s multivitaminem, ale bála se zdvihnout hlavu z polštáře, protože tušila, že Irma nespí. Když slyšela, že Irma vstává, přivítala to se značnou úlevou; doufala jen, že se Irma nebude dlouho potácet po pokoji a ihned zmizí v koupelně. Ještě zkrátka nebyla připravená na to, aby s Irmou mluvila.

Jakmile se Irma v koupelně zamkla, s úlevou odhodila přikrývku, posadila se na posteli a lačně pila. Potom si lehla naznak a připravovala se na chvíli, kdy Irma otevře dveře koupelny. Když o tom tak přemýšlela, zjišťovala, že celý ten takzvaný problém spočívá v jediné její větě, kterou trochu neuváženě vyslovila už první den: Jestli chceš poslance, máš ho mít. Kvůli téhle jediné větě, kterou beztak myslela napůl žertem, se nyní cítila provinile. Kdyby tu větu nevyslovila, bylo by všechno – alespoň pokud jde o její vztah k Irmě – v naprostém pořádku. Poněkud se uklidnila.

Irma vyšla z koupelny.

Denisa s úlevou zaznamenala, že se netváří ani trochu vyčítavě nebo ublíženě.

„Morning,“ pozdravila ji.

„Morning,“ řekla Irma skoro vesele. Chytila se za žaludek: „I’m stoned.“

„So am I.“

Denisa byla ráda, že to šlo tak dobře. Vyhlédla z okna: modré nebe slibovalo další nádherný den. Docela se už těšila na Hynka.

„Jdeš k moři?“ zeptala se Irmy.

A je to tu, blesklo hlavou Irmě. Tak tedy už ne přátelský plurál: Jdeme k moři?, ale surový, brutální, bezohledný singulár: Jdeš k moři?

„Asi,“ řekla naprosto nenuceně.

A do konce dovolené jsem tu za křena, došlo jí.

Málem se rozbrečela.