Ona to chápe,ale chápe taky on ji?

Kdykoli se Zuzana, Jakub a Hynek vraceli po skončení některé z krátkých zastávek nazpět do autobusu, nastupoval Hynek vždycky jako poslední, aby se mohl při procházení uličkou na Denisu nepozorovaně usmát nebo ji alespoň pozdravit očima. Denisa se s tím zpočátku dokázala spokojit, ale když se během osmi hodin jízdy, zahrnujících i dvě dvacetiminutové a jednu půlhodinovou hygienickou přestávku, nedočkala od pana poslance ničeho víc než několika bezmocných pohledů, dvou rádobystatečných spikleneckých mrknutí a jednoho ustrašeného pohlazení ve frontě před automatem na coca-colu, zaplavila ji sebelítost a spravedlivý hněv. Ještě včera se vzájemně dotýkali po celém těle, hladili se, milovali, vyprávěli si o dětství, svěřovali si jeden druhému své důvěrné plány a líčili si své nejtajnější erotické fantazie – a nyní se oba musí tvářit, jako by se vůbec nic z toho nestalo.

Jako by nic z toho už neplatilo.

Jako by o sobě vůbec nic nevěděli.

Jako by se vůbec neznali.

Je to ale její vina – neměla si začínat se ženáčem. Jenomže už si začala. Tak ať se potom nediví, že se takhle chová – vždycky se přece takhle chovají. Ženáči. Pokrytci. Ještě včera jí strkal do pusy svůj penis – a dneska si netroufá se na ni usmát. Na jednu stranu to samozřejmě chápala, ale na druhou stranou ji takové pokrytectví fakt štvalo. On naprosto automaticky předpokládá, že ona to bude chápat – ale chápe taky on ji?

Rozhodla se, že mu to na příští zastávce všechno řekne. Aspoň vyslechout ji snad může.