Selektivní metoda výběru spolustolovníků

Irma s Denisou už byly také vysprchované i nalíčené a nyní seděly na postelích a přemýšlely, po kolika asi budou stoly v hotelové restauraci. Obě byly jenom v kalhotkách, aby si nezmačkaly šaty.

„Myslíš, že po čtyřech?“ pochybovala Irma.

„To nevím,“ řekla Denisa, „ale vím, že jestli budem příštích sedm večerů sedět s těma dvěma šílenejma stařenama, tak mě z toho fakt jebne.“

Irma se zasmála.

„Tak si sednem s panem poslancem a tou jeho dobře oblečenou rodinkou,“ navrhla žertem. Hynek se jí líbil a seděla by s ním u stolu docela ráda, ale Denisa se jen holčičím způsobem znechuceně ušklíbla, jako kdysi ve školní jídelně, když byla k obědu kolínka.

„Když se nebudeš zajímat o politiku,“ řekla Irma naoko varovně, „začne se politika zajímat o tebe…“

„Ať se o mě politika klidně zajímá, proč ne?“ řekla Denisa blazeovaně. „Ale když už, tak rozhodně bez rodinky…“

Vzápětí si uvědomila, že možná došlo ke střetu zájmů.

„Ale jestli chceš poslance, je tvůj,“ dodala velkoryse.

„Tisíceré díky,“ ušklíbla se naoko Irma.

Znovu si uvědomila, že jsou obě připraveny jedna druhou kdykoli zradit.

„Já snad ani žádné plážové dobrodružství neplánuju,“ řekla Denisa.

Do slovního spojení plážové dobrodružství sice vložila příslušný ironický odstup studentky druhého ročníku filozofické fakulty, ale potom se rozkošnicky protáhla a s nečekanou, jakoby línou smysl­ností se převalila na záda.

„Nebo že by jóóó?“ řekla zpěvavě.

Spiklenecky – jako dvě staré hříšnice – se zasmály.

„Tak s kým si sedneme?“ vrátila se pak Irma k nedokončenému tématu. „S tím obstarožním Beach Boyem a tou jeho nejmíň třicetiletou dcerou, kterou se ještě letos báli pustit samotnou?“

Líbilo se jí, že přišla na to sarkastické ještě letos.

Připomněly si pád Jolanina otce do uličky – to je znovu dokázalo rozveselit.

„Ne, víš s kým si sednem?“ vykřikovala mezi nápory smíchu Denisa. „S tím strašlivým Jardou!“

„A s tou jeho Jituš!“ ječela Irma.

Konečně se ztišily.

„No jo,“ řekla Irma udýchaně, „ale s kým si teda sedneme?“

Denisa přemýšlela.

„To je teda vážně schíza – v tomhle panoptiku.“

Ale natáhla si už šaty.

„Hoď sebou,“ pravila zkušeně, „zkusíme tam bejt dřív.“

Jenomže jídelna byla ještě zavřená.

„To je trapný, ne?“ řekla Irma. „Takhle tady stát…“

„A co chceš dělat?“ řekla Denisa trochu příkře.

Někdy ji Irma štvala. Všimla si ale, že vlevo od recepce je bar; postarší prošedivělý barman zrovna vytíral sklenice na večer.

„Sedneme si na chvíli na bar,“ oznámila Irmě v okamžitém popudu.

„Na bar?“

„Jasně. Zvu tě!“

V opojení z toho velkorysého kamarádského gesta úplně zapomněla na předchozí chvilkovou podrážděnost.

„Myslíš?“ váhala Irma.

Nikdo jiný na baru nebyl.

„No a co, proč bychom si před večeří nemohly dát jedno campari?“

Barman přijal jejich objednávku bez mrknutí oka, což Irmu povzbudilo. Campari s džusem bylo silné a s tím červeným zakrouceným brčkem a cinkajícími kostkami ledu vypadalo v té vysoké sklenici moc hezky. Irma se po chvíli příjemně uvolnila.

„To byl dobrý nápad – s tím barem,“ pochválila Denisu.

„Viď,“ řekla Denisa spokojeně.

Přehodila si nohu přes nohu. Irma ji po chvíli napodobila.

„Can we have two more?“ řekla barmanovi. Přistrčila mu prázdné sklenice.

„Tyhle platím já,“ oznámila Denise.

Denisa předstírala zděšení.

„Ty si chceš dát ještě jedno?“

„No a co? Proč bychom si před večeří nemohly dát dvě campari?“

Zasmály se.

Irmu až zamrzelo, že předtím na Denisu v duchu nasazovala. Přitom je Denisa možná její vůbec nejlepší kamarádka. Nebo snad má nějakou lepší? Barman před ně postavil plné sklenice. Irma jednu uchopila a opřela si ji o čelo.

„Je to skvěle studený,“ řekla.

Už to trochu začínala cítit.

„Jo,“ řekla Denisa a vcucla velkou kostku ledu. Rozpustile se zasmála a pohodila hlavou k dosud zamčenému vchodu do jídelny, kde Šarlota s Helgou trpělivě vytvářely čelo neexistující fronty.

„It’s as cold as a witch’s tit.“

Irma vyprskla trochu campari na bar. Barman jí mlčky podal papírový ubrousek. Denisa je rozhodně nejzábavnější, říkala si Irma. Udělala rozhodně dobře, že s ní jela. Všimla si, že přišel Hynek se synem a manželkou.

„Hele,“ šťouchla do Denisy, „předseda Parlamentního výboru pro šťastnou rodinu.“

Ještě než to dořekla, věděla, že tahle věta se jí fakt povedla.

Denisa se upřímně zachechtala. Když Irma chce, je s ní docela sranda, říkala si.

Za Hynkem a Zuzanou se přihnali Jarda s Jituš a s oběma odrostlými dětmi. Všichni se pořád dívali na hodinky. Irma a Denisa občas taky. O minutu později se dostavila ta neuvěřitelná průvodkyně v polovečerních šatech s naprosto šokujícím výstřihem; obcházela všechny přítomné a ukazovala jim, kterým směrem je zamčená restaurace.

„My víme, slečno, kde je jídelna,“ informovala ji kysele Irma, přičemž nespouštěla oči z jejího výstřihu.

Pamela odtančila k jiné přicházející dvojici.

„Když vidím nadšence, oblévá mne smrtelný chlad – Lermontov,“ řekla Denisa, ale znělo to trochu nuceně.

Nikdo další už nešel a Denise připadalo, že zábava uvázla; možná to bylo tím, že se proti své vůli stále dívaly na Pamelu. Potom se z ničeho nic objevili Oskar, Ignác a Max. Obě dívky se rychle chopily svých sklenic.

„Chlapci,“ zavolala na Oskara Irma, „držte nám někde místo!“

Zatímco se pokoušela o prostý, nezávazný úsměv, přemýšlela, zda příliš nekřičela. Ze strany cítila Denisin nesouhlasný pohled.

Max na Oskara s Ignácem pobaveně pohlédl.

„Dobře,“ zavolal Oskar.

„Teda já tě nepoznávám,“ řekla Denisa povýšeně.

„Já se taky nepoznávám,“ řekla Irma.

Asi opravdu moc řvala. Jenomže kdyby to neudělala, mohly taky celej tejden sedět s Košťálovou a Petrescem. Jedna z nich dvou prostě tu špinavou práci dělat musí – a Deniska to ví taky.

A místo aby jí byla vděčná, má ještě kecy.