Oskar znovu potvrzujesvůj hezký vztah k dětem!

Účastníci zájezdu po pohádce postupně usínali.

Řidiči zhasli světla. Ignác, zmožený pivem a patrně i únavou z předešlých bouřlivých dní, usnul na Oskarově rameni.

Oskar bděl. Očima sledoval černou siluetu zaprášených zdí po pravé straně dálnice: jejich výška se neustále měnila. V pravidelných intervalech se ze tmy vynořovaly svítící zelenobílé čtverce označující místa nouzových východů. Připadalo mu obtížné odtrhnout od toho výjevu oči. Konečně se přinutil podívat se také vlevo. Pruhy dálnice v protisměru nyní oddělil vysoký travnatý násep; světla protijedoucích vozů v jediném okamžiku zmizela a tma uvnitř auto­busu se stala hlubší. Přední sklo připomínalo Oskarovi televizor ve zhasnutém obývacím pokoji; kdykoli dálnice prudčeji zatáčela, vyskakovaly ze tmy zářivě nasvícené obrazy betonových sloupů, bledých, skoro bílých keřů, lesknoucích se kovových svodidel a fosforeskujících dopravních značek a směrových cedulí; jakmile se bílé pruhy na asfaltu před nimi napřímily, na pomyslné obrazovce se znovu ustálil monotónní obraz rudé šňůry koncových světel.

Ignác začal chrápat.

Oskar se otočil, vyměnil si s Maxem krátký pohled a plaše se rozhlédl kolem: lidé už však naštěstí většinou spali. Jolana mu přes uličku poslala solidární úsměv. Jemně s Ignácem zatřásl, ale účinek to mělo pouze dočasný. Pokrčil rameny a vrátil se pohledem k nouzovým východům a k vlnícímu se horizontu betonové zdi.

Po chvíli k němu prostorem mezi sklopenými sedadly propadla Petříkova malá ruka. Bezvládně rozevřené prstíky ho dojímaly. Maličko se předklonil. Pavlík spal stulený na břiše, hlavou k oknu; Petřík na zádech, s komicky pootevřenou pusou, ruce rozhozené za hlavou. I ve tmě bylo vidět, jak jsou dosněda opálení. Jejich přikrývka ovšem ležela na zemi. Všiml si také, že se Petříkovy drobné čelisti pohybují – pozorně se zaposlouchal: ano, maličký skutečně skřípal zuby. Oskar se neubránil úsměvu. Pohlédl na Petříkovy spící rodiče, shýbl se pro deku a opatrně obě děti přikryl.

Ignác ztichl. Otočil se na bok a opřel si spánek o Oskarovo rameno.

Oskar se cítil šťastný.