Kdo proboha jsou pan Petrescua paní Košťálová???

„Nepřipadá ti ta Košťálová trochu afektovaná?“ řekla Hynkovi Zuzana.

Manželství, řekl si Hynek ochable.

Tohle je manželství. Muset začínat znovu a znovu.

Cítil jakousi podivnou vnitřní závrať, ale věděl, že musí něco říct. Sbíral síly.

Konečně pohnul rty:

„Vždyť zatím skoro nepromluvila,“ řekl mírně, s trpělivostí, jež mu připadala nadlidská.

„No právě,“ řekla Zuzana.

Mezi obočím měla zase tu nehezkou vrásku.

„V tom jejím mlčení je něco strašně afektovanýho.“

Neřekl na to nic.

„Něco jakoby arogantního,“ řekla Zuzana.

„Ale proč hned arogantního?“ řekl přiškrceně.

Jeho závrať jako by sílila.

„No tak afektovanýho.“

Mlčel.

„Tobě to její mlčení nepřipadá afektovaný?“ řekla Zuzana.

Hynek polkl. Cítil Zuzanin pohled. Zblázním se, říkal si. Já se zblázním.

„Jestli ses rozhodl, že mi nebudeš odpovídat, tak mi to klidně řekni.“

„Nepřipadá!“ zvolal Hynek. Slyšel se, jak skoro křičí: „Nepřipadá! Nepřipadá mi ani arogantní, ani blazeovaný, ani cynický, ani vypočítavý, ani domýšlivý, ani zakomplexovaný! Nepřipadá mi prostě nijaký. Připadá mi normální. Normálně mlčenlivý!“

Cestující se otáčeli.

Hynek zhluboka oddychoval. Vypadalo to, že se řídí pokyny nějakého neviditelného, ale přesto přítomného lékaře.

Zuzana nevěřícně kroutila hlavou. Na rtech se jí usadil nehezký jízlivý úšklebek, který měl vyjadřovat její naprostou převahu nad oním hysterickým chudákem, který si říká poslanec. A její manžel.

„Měl bys jít k psychiatrovi,“ řekla posměšně. „Nepřipadá ti?“