Další tance

JARDA (ukazuje směrem k music-boxu): Už je to tady, mámo! Klouz jór ájz! Poslouchej! Slyšíš? Smím prosit?

JITUŠ (stále uraženě): Polib si.

JARDA: Ale no tak mámo… (Žadoní.) Pojď si trsnout…

JITUŠ: Vlez mi na hrb.

JARDA: Pojď na mou hruď, než tam bude plno… Hele, poslouchej… Slyšíš ten náš sladkej ploužák? (Uchopí ji v pase, odvádí ji na parket a hlasitě zpívá.) Klouz jór ááájz mejkeviš…

JITUŠ (směje se): Ty si blbej! (Pokládá mu ruce na ramena a tančí.)

MAX (uklání se): Smím prosit?

HELGA (zůstává sedět, podezíravě): Umíte tancovat?

MAX: Tedy… základní kroky většiny standardních tanců snad zvládám.

HELGA: I slowfox?

MAX (znejistí): Slowfox? (Poslouchá hudbu.) Totiž… domníval jsem se, že je to waltz.

HELGA (pohlédne na Šarlotu, vzdychne): Nikoli, mladý muži, toto je slowfox.

MAX (se statečným úsměvem): Nevadí, myslím, že bych mohl zvládnout i slowfox.

HELGA (ironicky): Myslíte – nebo to víte? Mám bércový vřed, víme? Opravdu si nemohu dovolit, aby mi na něj někdo šlápl. Pan primář mi to rozhodně nedoporučil.

MAX (nejistě): Věřím, že se to nestane…

HELGA (posměšně k Šarlotě): On věří…

MAX: Přísahám, že se to nestane!

ŠARLOTA (k Helze): Kdyžtak můžu jít já…

HELGA (rezignovaně k Maxovi): Tak mi aspoň pomožte vstát…

Max ji odvádí na parket a pokouší se tančit.

HELGA (otráveně): Tančíte waltz…

MAX: Ale –

HELGA: Přesněji řečeno cosi jako waltz…

MAX: Nechci riskovat, že bych vám šlápl na…

HELGA: Dobře, dobře… (Přemýšlivě.) Nepřipadají vám ty kroky poněkud monotónní?

MAX: Ano, jsou trochu monotónní. Ale na druhé straně jsou bezpečné.

HELGA (sarkasticky): Doufám jenom, že píšete líp, než tancujete…

MAX (směje se): Já taky doufám…

IGNÁC: Vstávej, noční motýlku, jdeme tančit! Vpluj do mé náruče a cele se poddej hudbě. Vykroužíme tu spolu křivky tak ladné, až všichni ti toporní heterosexuální rekreanti zblednou závistí…

OSKAR (potěšeně a polekaně zároveň): Nepočkáme ještě…?

IGNÁC: A na co? Na lepší časy? Na lepší vztah společnosti k naší čtyřprocentní menšině? – Tak nekecej a pojď.

OSKAR (pozoruje Ignáce, vlhnou mu oči): Miluju tě.

IGNÁC: Já tebe taky. Hlavně ale nebul.

OSKAR (zaposlouchá se, pak znovu polekaně): To je ale tango!

IGNÁC (už netrpělivě): No a?! Copak není úplně jedno, co hrajou?

HYNEK: Chceš jít tancovat?

Zuzana na Hynka pouze mlčky pohlédne.

HYNEK: Pojď.

ZUZANA: Snad radši ani nechci.

HYNEK (tlumeně, hněvivě): Ježišmarjá, co se zase děje?!

ZUZANA: Nic.

HYNEK: Jenomže ono se ti opravdu nic neděje! – Nebo mi teda řekni, jaký konkrétní příkoří se ti děje?

ZUZANA: No tak asi žádný.

Pauza.

HYNEK (naléhavě): Zuzano, prosím tě, nechme toho, dokud je čas. Něco jsme si slíbili… Proboha tě prosím, zkus to dodržet. (Docela tiše.) Byla by to ostatně docela příjemná změna.

ZUZANA (s vyčítavým pohledem): Tak vidíš!

HYNEK: Co jako? Co mám vidět?

ZUZANA: Že seš to ty, kdo to nedodržuje…

HYNEK: Já že to nedodržuju? Jak konkrétně to nedodržuju?

ZUZANA: Tím, jak se chováš.

HYNEK (udiveně): Jak se chovám?!

ZUZANA: No tak těma tvejma ustavičnejma poznámkama.

HYNEK: Jakejma poznámkama?! Řekni mi jednu jedinou konkrétní poznámku, kterou jsem řekl a která je v rozporu s naší dohodou!

ZUZANA (unaveně): Nechme toho. Nebudeme o ničem mluvit, jo? Pojďme teda tancovat…

HYNEK: To se mi snad zdá… Nejdřív mě odmítneš, pak mě vytočíš a teď chceš jít tancovat…

ZUZANA (chladně): Jdu na pokoj.

HYNEK: Já se z tebe vážně zcvoknu.

JAKUB: Pojď si zatancovat.

JÁRA (udiveně): A neposral ses?

JAKUB: To máš jedno. Holky taky klidně tancujou s holkama.

JÁRA (k matce): Prej abych s nim šel tancovat…

JITUŠ (směje se): Ať si počká támhle na ty dva… (Ukazuje na Ignáce s Oskarem.)

JÁRA: Vodpal, buzíku!

Jakub odchází.

JITUŠ (ke Kláře, dobrácky): Běž s prckem.

KLÁRA: Nejdu!

JARDA: Neslyšelas mámu?!

KLÁRA (rozhořčeně): Proč já?!

JARDA: Sypej!!

MAX: Máš bércový vřed?

JOLANA: Ne. Jenom hemeroidy a kapavku.

MAX: Na noze nic nemáš?

JOLANA: Ne.

MAX: Tak pojď tancovat.

Jdou na parket a tančí.

JOLANA (pochvalně): Ušlechtilá humanitární akce.

MAX (naoko nechápe): Jaká humanitární akce?

JOLANA: Žes došel pro Šarlotu, pro Helgu – a teď dokonce i pro mne. Má matka ti to nikdy nezapomene.

MAX (s úsměvem se rozhlíží): Kde mimochodem je?

JOLANA: Nejspíš běžela koupit snubní prstýnky. (Hekne námahou.) Tuhle figuru budem dělat často?

MAX (pro sebe, zuřivě): Já že prej neumím tančit! (K Jolaně.) Proč?

JOLANA: Jestli jo, tak bych si skočila pro Travel Gum…

MAX (vážně, obdivně): Něco ti řeknu: Zbožňuju ženský se smyslem pro humor.

JOLANA (s úsměvem): Tak proč teda trávíš všechen čas se slečnou průvodkyní?

DENISA: Smím prosit? – Nebo smí poslanci tančit jen s manželkami?

HYNEK (překvapeně): Záleží na tom, z které jsou strany… Z které jste vy?

DENISA: Já jsem… nezávislá.

HYNEK (žertovně): Nezávislá erotická iniciativa?

DENISA (směje se): Možná…

Odcházejí na parket.

HYNEK: Mimochodem, ona byla dámská volenka?

DENISA: Jasně. Právě před chvílí ji vyhlásilili.

HYNEK (škádlivě): Že jsem nic neslyšel…

DENISA (rovněž škádlivě): Bylo to v italštině – patrně jste to přeslechl.

HYNEK: Patrně. Jak se vlastně italsky řekne dámská volenka?

DENISA (krátce zaváhá, potom s úsměvem): La elekta feminile.

HYNEK (s širokým úsměvem): Ach ano, už jsem si také vzpomněl.

Bere Denisu kolem ramen a společně tančí.