Dvacet minut je asi málo

Přítomnost více než dvou desítek zájezdových autobusů na přeplněném parkovišti u benzinového čerpadla dávala tušit, že fronta před dámskou toaletou bude tentokrát ještě delší než obvykle.

„Dáme jim radši ne patnáct, ale dvacet minut,“ řekla Pamela Karlovi do palubního mikrofonu.

Karel skepticky pohlédl na všudypřítomné autobusy.

„To nestihnou,“ řekl zkušeně.

„Možná máš pravdu, Karle, dvacet je asi málo,“ řekla starostlivě Pamela. „Tak kolik myslíš, že jim dáme?“

Karel se zamyslel. Cestující vyčkávali.

„Dej jim takovejch… minimálně pětadvacet,“ řekl konečně Karel.

„Takže,“ zvýšila hlas Pamela, „po dohodě s panem řidičem vám dáme plných pětadvacet minut.“

„Anebo víte co?“ dodala velkoryse. „Já vám dám celou půlhodinu!“

Šarlota zatleskala, ale kromě Ignáce se jí už nikoho dalšího nepodařilo k potlesku strhnout.

„Děkujeme vám, slečno průvodkyně,“ řekl Ignác dojatě. „Nikdy vám to nezapomeneme.“

Oskar věděl, že během posledních dvou hodin vypil Ignác asi šest piv, a dělal si trochu starost.

Irma s Denisou se zasmály.

„Za půl hodiny to musej stihnout, i kdyby nechtěly,“ uvažoval nahlas Karel.