Pas v modrém pouzdře

Šarlota opatrně překročila úzký záhonek s růžemi a přitiskla tvář na okno motorestu. Dlaněmi si zastínila oči: Zuzana, s níž se Šarlota spřátelila již na předchozí zastávce, seděla se synem u jednoho ze stolů v levé řadě.

Jakmile Helga Šarlotu spatřila, rychle ke své družce přispěchala.

„Co to proboha zase děláš?“ zasyčela na ni. „Víš, jak to vypadá? Jako že máš hlad, a nemáš peníze…“

Šarlota od výlohy polekaně odstoupila a přelezla znovu záhonek – tentokrát však nohavicí svých úpletových kalhot zachytila o jednu z růží a málem upadla.

Helga ji pozorovala a odmítavě vrtěla hlavou.

„A navíc se ještě zabiješ,“ řekla.

Šarlota se na ni omluvně usmála.

„Paní Zuzana chtěla vidět Jiřího fotku,“ vysvětlila Helze. „Tak ji hledám.“

Helga ovšem hlavou kroutit nepřestala.

„Myslím, že se ta paní chce najíst,“ řekla káravě. „A ne se koukat na fotky nebožtíků.“

„Ne?“ řekla Šarlota.

Zmateně pohlédla na svou kabelku. Helga viděla, že kabelka je už otevřená.

Vzdychla.

„Ale pro mě za mě za ní klidně běž,“ řekla nebývale vlídně. „Copak ti to, holka, snad zakazuju?“

Šarlota kývla. Prosklené dveře se před ní automaticky otevřely, ale ona zůstala stát. Dveře zůstávaly otevřené.

„Můžeš mi říct, na co čekáš?“ volala na ni Helga.

Šarlota poslušně vyrazila. Ruce tiskla k tělu, hlavu instinktivně zatáhla mezi ramena. Dokázala to. Byla uvnitř. Zašátrala v kabelce po fotografiích, ale nemohla je najít. Vzdychla, postavila kabelku na panel klimatizace obložený modrým kobercem a pečlivě na něj vyložila celý její obsah: cestovní pojištění, cestovní šachy, černé desky s vystříhanými křížovkami, jablko, červený zpěvník, peněženku, knihu zabalenou do novin, pas v modrém pouzdře, papírové kapesníky, krabici s léky, čokoládu a pouzdro na brýle. Ten studený vzduch foukající mřížkami klimatizace byl příjemný. Pouzdro s fotografiemi bylo samozřejmě založené ve zpěvníku. Šarlota naházela věci nazpět do kabelky a už bez okolků zamířila přímo k paní Zuzaně.

Jakub si jí všiml jako první.

„Už sem jde ta baba zas,“ řekl tiše směrem k matce.

Šarlota si přisedla, usmála se na Jakuba a podala Jiřího fotografii Zuzaně.

„Tak to je Jiří,“ řekla slavnostně. „Seznámili jsme se před válkou v Benátkách.“