Ukrajinský sex(1)

K jejímu úžasu a navzdory jejím upřímným protestům Oleg všech šest koktejlů, které později přece jen vypili, sám zaplatil. Protestovala. Přece ho pozvala, a navíc ona vypila čtyři koktejly, zatímco on jen dva! On ale její námitky nevzal vůbec na vědomí – pánovitě jí ruku s peněženkou odstrčil, z kapsy košile vytáhl pečlivě složené bankovky, mlčky odpočítal příslušný počet a zasunul je do ubrousku k připravenému účtu.

Když odcházeli, nechal dokonce na stole malé spropitné.

Na zpáteční cestě se ho pak zmocnilo jakési pyšné furiantství: neustále se smál, poskakoval, vtipkoval, pozpěvoval si melodické popěvky ve své mateřštině a chytal Jolanu za ruku. Jolanu jeho klukovské chování těšilo, jakkoli souvislost jeho euforie s předchozím placením byla nepřehlédnutelná. Dobře tušila, že jde o známé hysterické veselí člověka, kterému právě shořel dům – nebo který za dvě hodiny utratil několikaleté úspory.

Bylo to směšné, ale Jolanu to dojímalo. Bylo zjevné, že Oleg prožívá velkou životní chvíli, a proto mu znovu, s takřka orientální obřadností za pozvání dlouze poděkovala a opětovně mu zdůraznila, že zítra ho zve ona.

Před hotelem se jejich cesty měly rozejít, ale Jolana odbočila s Olegem směrem k depandanci, kde bydlel. Zrychlila nervózně krok, doufajíc, že ji nikdo nevidí. Oleg tiše odemkl a chtěl rozsvítit, ale Jolana mu v tom zabránila. Sama dveře zavřela a opřela se o ně zády. Žaluziemi dopadaly na koberec pruhy žlutooranžového světla nedaleké lucerny. Oproti apartmá, které sdílela s rodiči, se jí Olegův pokoj zdál velmi malý: jen postel, židle, stolek a skříň, jinak nic. Na stolku stála poloprázdná sklenice s okurkami, vedle ní ležel zbytek salámu, zabalený v promaštěném papíru. Nahoře na skříni stála podobná sklenice, avšak místo okurek v ní byly mušle; vedle ní byla vystavena velká růžová krabice se štíhlou černovlasou panenkou Barbie.

Dlouze ho políbila.

Připadalo jí, že ji svléká stejně pomalu a obratně, jako když předevčírem loupal to kiwi. Byla ráda, že nespěchá, protože odjakživa potřebovala dlouhou předehru. Vymkla se mu a ustoupila o krok; natáhla k němu ruku, zasunula mu prsty za pásek a znovu si ho přitáhla k sobě. Zasmál se a pohladil ji po nahých zádech.

„Éto… charašó,“ řekla.

Opravdu se jí to líbilo, a mrzelo ji proto, že s hlazením vzápětí skončil. Místo toho ji zatlačil k posteli a položil jí ruce na ramena. Asi jeho pomalé tempo chválila předčasně. Už ji tlačil dolů na postel. Bránila se, ale byl o dost vyšší než ona, a tak nedokázala jeho tlaku dlouho vzdorovat; hrana postele ji navíc řezala do lýtek. Přepadla dozadu a hlasitě se zasmála, aby přehlušila očekávané těžkopádné žuchnutí. Přiklekl k ní. Objala ho, ale vysmekl se jí; vyhrnul jí sukni až na břicho a potom jí stáhl kalhotky. Hodil je za sebe na zem a levým kolenem si vynutil místo mezi jejíma nohama – tohle se jí vždycky příčilo, nehledě na to, že jí bolestivě skřípl kůži. Pravým kolenem jí přimáčkl sval na stehně, takže musela nohu odsunout, opřel se o loket a jediným prudkým pohybem do ní vnikl. Začal tvrdě, nedočkavě přirážet. Ten strop, Karle, by potřeboval vymalovat.

„Padaždí minútočku,“ žádala ho.

Neposlouchal ji. Proč by ji poslouchal, když kopuloval. Znáte čtyři druhy orgasmu? – Pozitivní: „Ano! Ano!“ – Negativní: „Ne! Ne!“ – Náboženský: „Ach, Bože! Ach, Bože!“ – A předstíraný: „Olegu! Olegu!“ Po chvíli sice skutečně přestal a na krátký okamžik dokonce vyklouzl ven, avšak pouze proto, aby ji mohl popadnout pod koleny a přetáhnout si ji z tmavého koutu, kde až dosud ležela, do jednoho z pruhů světla, které úhlopříčně přetínaly postel. Stěhoval ji doslova jako kus nábytku. Prevít. Hledala jeho oči, ale on se jejímu pohledu vyhýbal; díval se na své a na její pohlaví. Sklouzla tedy očima také níž – na napnuté svaly na jeho pažích, na chlupy na jeho břiše a na naběhlé žíly na jeho penisu – a pokoušela se vytěžit z té rychlovky něco pro sebe. S námahou ho odstrčila, vyzývavě nohy ještě o kousek roztáhla a – vystavena jeho šokovaným očím – si položila prst na poštěváček. Sotva však ucítila první záchvěv skutečného vzrušení, odsunul jí ruku stranou a znovu na ni ztěžka nalehl. Jeho stále hlasitější supění dávalo tušit, že pro sebe si už žádné potěšení urvat nestihne.

Nemýlila se.

Odvalil se beze slova stranou a hlasitě oddychoval. Jolana ležela, oči široce rozevřené, a čekala.

Jako to ostatně dělala celý život.