Helga a Šarlotastojí před obtížným úkolem

Helga a Šarlota stály onoho odpoledne před mimořádně obtížným úkolem. Už zítra je čekal závěrečný rozlučkový večírek a ony dobře chápaly, že básnicko-recitační triumf na úvodním večírku seznamovacím je nemálo zavazuje. Věděly, že vzbudily u ostatních účastníků zájezdu jistá oprávněná očekávání – ale dosud vůbec netušily, jak těmto očekáváním dostát.

Poslední tři dny zájezdu o tom společně přemýšlely: na pláži, u bazénu, na podvečerních procházkách letoviskem i v noci v hotelovém pokoji. Nechtěly se v žádném případě opakovat, a tak předem zavrhly recitaci poezie. Pokusily se sepsat krátkou povídku s názvem Příliv, nebo přeliv?, komicky bilancující jejich zdejší pobyt, ale po druhém čtení sebekriticky uznaly, že se jim příliš nezdařila. Snaha napsat a secvičit žertovný divadelní výstup nazvaný Utrpení mladého plavčíka dopadla podobně. Začínaly z toho být zoufalé a častěji než jindy se vzájemně uštěpačně napadaly.

Potom Helgu napadlo, že by se možná mohly publiku předvést ve vážné poloze. Ukážeme jim odvrácenou tvář humoru, tvrdila. Řekla to tak nevrle a tak rezolutně, že Šarlota už se neodvažovala nesouhlasit. Nakonec se dohodly, že zazpívají celkem tři vážné písně: Černé oči, jděte spát, Ach synku, synku a Valčík na rozloučenou – tento pak v originální anglické verzi.

Už se na to docela těšily.