Proč proboha Ukrajinec?!(2)

„Ale proč?“ nechápal Jolanino rozhodnutí Hynek. „Chápal bych, že se s ním občas vyspí – ale proč si ho proboha hned bere?“

„Jasně,“ řekl vesele Ignác, „kdyby zůstala bez závazků, mohla by se světem mužů a žen pohybovat volně, jako opravdová strážkyně práv svobodné lásky.“

Oskar na Ignáce vyčítavě pohlédl.

„Bůh ví,“ krčil rameny Max.

„Bůh ví?“ divil se Hynek. „Ty nevíš – a chceš o tom psát román?“

„To se přece vůbec nevylučuje,“ zvolal pan Petrescu, který čtveřici přátel zpovzdálí naslouchal. „Román nic netvrdí, román zkoumá a klade otázky. Romanopisec vymýšlí příběhy, konfrontuje je navzájem a tímto způsobem se ptá.“

„Přesně tak,“ souhlasil Max. Obrátil se k panu Petrescovi. „Mimochodem, nečetl jsem tohle v Kunderovi?“

„Vida: otázka,“ řekl spokojeně pan Petrescu. „Romanopisec učí čtenáře chápat svět jako otázku.“

„Dobrý román,“ doplnila ho paní Košťálová, „by rozhodně neměl být zatížený snahou všechno vysvětlit.“