Rapsodie v modrém

Po dvaceti minutách zastavil Karel u Aralu. Otočil se od volantu a vyčítavě na Jolanu pohlédl. Jolana bezmocně rozhodila rukama. Pamela oznámila cestujícím, že ten motorest vlevo od benzínové pumpy je moc a moc krásný a že tam pokaždé chodí na fish and chips a že to všem taky doporučuje. Potom se podívala na Maxe a vyhlásila pětačtyřicetiminutovou pauzu na oběd.

„Jdeš s ní, nebo s náma?“ otočil se k Maxovi Oskar.

„S váma,“ vzchopil se Max.

Dívali se z okna. Všechno tu bylo modré – zastřešení, prapory vlající v mírném větru, čerpací stojany i odpadkové koše.

„Běž to nejdřív obhlídnout,“ řekl Oskarovi Ignác. „Pro jistotu.“

Vystoupili.

Oskar vešel do motorestu – a takřka vzápětí vyšel modrými dveřmi znovu ven.

„Blbý?“ řekl Ignác.

„Blbý,“ řekl suše Oskar. „Ale jinak je to tam moc a moc krásný. Maj tam takový moc a moc krásný modrý umakartovýstoly a na nich moc a moc krásný modrý umakartový prostírání.“

„A na něm moc a moc krásný modrý slánky a v nich modrý párátka a modrou sůl,“ řekl Ignác.

„A modrej pepř,“ řekl Hynek. „A servírky maj modrý zástěry.“

Ohlédl se: Zuzana byla ještě v autobuse.

„Jasně,“ řekl Ignác. „A pod nima modrý kalhotky a pod nima moc a moc krásný modrý kundy značky Aral.“

Zkoumavě na Hynka pohlédl.

„Část Ignácova přijímacího obřadu,“ vysvětlil Hynkovi Max. „Právě jsi úspěšně absolvoval Test vulgarity.“

„Gratulujeme,“ řekl Oskar.

„Dostanete modrý diplom,“ řekl Ignác. „Pouzdro je ve tvaru kundy.“

Max zdvihl oči k nebi.

„Tak pojďte do nějaký pořádný hospody,“ řekl. „Třeba támhle do tý,“ ukázal na druhou stranu parkoviště.

„Do který?“ řekl Oskar. „Žádnou nevidím.“

„Nemůžeš ji vidět,“ vysvětlil mu Ignác. Koukl vychytrale na Maxe: „Ta totiž dostala koncesi výlučně z literárních důvodů, že?“

„Chytrej,“ pochválil ho Max.

„Myslí támhletu,“ řekl Oskarovi Ignác. „Támhletu milou zájezdní hospůdku, tulícící se k mohutnému kmeni té košaté, kvetoucí lípy plné bzučících, pracovitých včelek.“

„Přesně tu,“ řekl Max.

„Teda já jsem asi blbej –“ začal Oskar, ale Ignác ho rezolutně přerušil:

„Jdeme!“

Namířili si to šikmo přes parkoviště. Max se ještě otočil k Hynkovi.

„Vem rodinu a pojď s náma!“ zavolal na něj.

Věděl ale, že Hynek nepůjde.

„Nebojte,“ řekl Ignác, „budem slušný…“

„O to nejde,“ řekl Hynek, „ale žena chtěla jít do toho motorestu…“

Znělo to smutně.

Šli tedy sami.

„Já stejně nechápu, kam jdeme,“ řekl Oskar.

„Uvidíš.“

„Chci pořádnej dřevěnej stůl, polívku s játrovejma knedlíčkama, měkkej křupavej chleba a točený pivo do skla!“ poroučel si Oskar.

„Beru na vědomí,“ řekl Max.

„Dostanu tam tohle všechno?“ ujišťoval se Oskar.

Ignác na Oskara vážně pohlédl.

„Pochop konečně: tam dostaneš všechno, co chceš.“

„No jen aby,“ řekl Oskar.